Plán akcí

Žádné události nás v nejbližší době nečekají

Novinky

  • Zas ta Bořeň
    29.9. Za větrného počasí s pomocí větrů vlastních byly opět zdolány cesty Huběňour 3 a Čima 5 Jarda F. a Eva
  • Bořeň 14-15.9.
    Krásné počasí Michal K, Jarda F, Ota. Prckův pilíř (5-)MK, Čima - (5)MK, Hubeňour (3)JF, Špinavé necky (4)MK, Přepadlý pilíř stará cesta (4)MK
  • Setkání v Nepálu
    1.5.2019 jsme oslavili setkáním členů HO v Nepálu ve výšce 3800m ve vesnici Kyanjin Gompa
  • členská schůze 27.3. v 19h
    Členská schůze se koná 27.3. ve středu v rest. U Farkačů v Milovicích od 19.00h
  • VÝROČNÍ SCHŮZE 16.1. OD 19:15
    Pozvánka na výroční členskou schůzi HOLYSA. Datum: 16.1.2019 (středa) od 19:15 Místo: rest U Bílé Lab.- salonek

Přihlášení

Kontakt

Horolezecký oddíl
Lysá nad Labem
Email: info@holysa.cz

Jste zde

Domů

Gesäuse

Masiv Ennstalských Alp rozděluje řeka Enže (Enns) východně od Admontu, města se známým kláštěrem na dvě části, severní– skupina Großer Buchstein a jižní – skupina Admonter Reichenstein a Hochtor. Masiv proráží v délce třinácti kilometrů hlubokým, úzkým údolím zvaným Gesäuse. Pro představu o relativní hloubce údolí: Nejvyšší vrchol severní části Großer Buchstein (2224 m) a nejvyší vrchol jižní části Hochtor (2370 m) jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou 6,034 km, přičemž dno údolí je v těchto místech (pod spojinicí obou vcholů) v nadmořské výšce 586 m. Pro perfekcionisty a puntičkáře: výškový rozdíl na sever je 1638 metrů při průměrném sklonu 55,7% a na jih 1784 metrů při sklonu 57,4%.

Horolezecky nejvýznamnější jsou severní a severozápadní srázy skupiny Hochtoru. Stěny tady dosahují výšky až 800 metrů a vedou jimi nejtěžší výstupy. V době mezi světovými válkami Gesäuse představovalo pro vídeňské horolezce totéž, co pro mnichovské Wilder Kaiser – „vysokou školu alpského lezení“. Přispěla k tomu i relativně dobrá dostupnost. Údolím vede souběžně s Enží železnice i silnice a zhruba v polovině údolí je stanice Gstatterboden, východisko k chatě Haindlkarhütte. Ta už leží ve výšce 1121 metrů přímo pod největšími stěnami.

Jižní svahy skupiny Hochtoru nejsou tak strmé a stěny tak vysoké. Tady je východiskem vesnice Johnsbach.

28.9.2011

Využili jsme nádherného babího léta, prodloužili si první říjnový víkend roku 2011 a ve středu ráno na Svatého Václava vyrazili (Markéta a já) prozkoumat tuto část Alp.

Trasa Tábor-Třeboň-Halámky-Gmünd-Weitra-Amstetten-Weyer Markt-Johnsbach. Nejotravnější částí cesty byla ta k hranicím. Abychom se vyhnuli pražské dopravní špičce, jeli jsme po okreskách přímo na jih na Benešov. Hned v Českém Brodě byla objižďka, a tím začalo bloudění.

V Rakousku to už bylo lepší, bylo čím se kochat a cesta lépe utíkala. O půl páté jsme zaparkovali v Johnsbachu u hospody Kölbl-Wirtshaus a hodinu nato, po přebalení, vyrazili vzhůru na chatu Hesshütte. Chatu jsme dosáhli sice za avizované tři hodiny, ale za úplné a černé tmy. Holt, koncem září se stmívá brzo. Na chatě nás čeká nepříjemné překvapení, nechají nás tam jen do soboty. Na noc na neděli už mají vše rezerované.

29.9.2011

Nádherné počasí. Podnikáme průzkumný a aklimatizační výstup na Planspitze (2119 m). Hlavním cílem výpravy byl výstup na Hochtor hřebenem Roßschweif. Cesta na Planspitzi vede kolem jeho začátku, tak spojíme průzkum s aklimatizací.

Z Planspitze jsou nádherné pohledy jak na sever na Buchstein, tak na západ na Hochtor a v dálce na Dachstein. Údolí Gesäuse pod námi je plné bílé mlhy. Můžeme si také prohlédnout Roßschweif a vidíme jak je dlouhý. Nevím, nevím, jestli máme kondici na pětihodinové lezení. Na vrcholku strávíme příjemnou hodinku s plechovým Gambáčem. Další příjemnou hodinku na sluníčku pod sedlem Peternscharte. Už bez Gambáče, zato s odpoledním spánkem.

30.9.2011

Ráno si dopřáváme snídani. Včera ráno jsme viděli, že je to formou švédského stolu; žádné jedna houska, trojúhelníček sýra a dvě kolečka salámu, jak bývá zvykem. A navíc na chatě pečou buchty. 8 eur za snídani, no neber to.

Opět nádherný den, azůro. Hlavní cíl výpravy splněn jen částečně. Na Hochtor jsme vystoupali (z důvodů věku a kondice) jen zajištěnou cestou Josefinensteig. Lano a vercajk zůstaly na chatě, kdo by se s tím tahal. I tak to bylo pěkné, přestože do nás pralo celé dopoledne slunko. Rozhledy z Hochtoru jsou ještě kouzelnější než včera. Kromě Dachsteinu vidíme na západě i zaledněné Vysoké Taury. A Gambáč i tady chutná.

1.10.2011

Dilema, co dělat, když musíme večer vyklidit chatu, je vyřešené. Ráno zjišťuji, že mi upadla na obou botách podrážka. Takže, dolů. A pěkně opatrně, mám s sebou jen pantofle na chatu, v těch bych daleko nedošel. Tkaničkami a provázky podešev přivážeme a opatrně sestupujeme. Tedy já sestupuji opatrně. A boty vydržely těch 800 výškových metrů i mých skoro 90 kilo.

Nemáme s sebou spacáky, takže přesun někam jinam a tam přespat, nepřichází v úvahu (noci už jsou studené). Lapáme tedy podzimní bronz v Johnsbachu a až odpoledne se vydáváme na cestu domů. Už neriskuji noční bloudění po okreskách kolem Říčan a jedu po dálnici na Prahu. Po jedenácté večer jsme v Čelákovicích.

Tipy a doporučení:

  • Vzdálenost Čelákovice – Johnsbach cca 400 km, v závislosti na intenzitě bloudění.
  • V Plané nad Lužnicí je na pravé straně pumpa firmy ONO s PHM nejméně o korunu lacinějšími než jinde. A hned vedle je supermarket, kde možné doplnit zásoby.
  • V Rakousku není nutné kupovat dálniční známku.
  • Doporučuji vjet do údolí od západu od Admontu. Jsou vidět krásně srázy Hochtoru a ostatních kopců (kochat se může i řidič). My jeli od východu a neviděli jsme nic, až cestou domů. Ale to jsme museli zastavovat, aby i řidič z toho něco měl.
  • Pro lezce – popisy výstupů všech stupňů obtížnosti lze najít na www.bergsteigen.at. Je to sice v němčině, ale ke každému výstupu jsou základní údaje v piktogramech, řada fotek a dobře udělané topo.
  • Mapa AV-Karte na CD je v oddíle k dispozici. 

Laďa Krejčí