O oddílu

autor: | Kvě 11, 2000 | Oddíl

„V průběhu roku 1982 se v Lysé n.L. začala postupně formovat skupinka lidí, které spojoval společný zájem a to HOROLEZECTVÍ. Většina z těchto lidí měla již nějaké zkušenosti z provozování tohoto sportu, buď byli delší dobu členy horolezeckých oddílů v jiných městech nebo hostovali v některém z nich, jiní byli členy VHT a někteří zatím lezli neorganizovaně. A protože tato skupinka chtěla kromě hezkých zážitků ze skal a hor jezdit do nich i za sportovními výkony v dobré kamarádské partě, uzrála nakonec v závěru roku 1982 myšlenka vytvořit vlastní HOROLEZECKÝ ODDÍL a zajistit tak odpovídající podmínky pro provádění tohoto náročného sportu přímo v LYSÉ N.L.“

(Úvodní zápis v kronice HO).

A tak těsně před Vánocemi roku 1982, přesně 20.12., se schází 10 zájemců o horolezectví (P. Blecha, Mich. Coubal, Mir. Coubal, F. Gregar, Z. Kaiser, J. Křena, M. Křena, I. Manolevská, M. Matějíček, J. Odcházel) na ustavující schůzi zakládá v Lysé n.L. horolezecký oddíl (HO).

První desetiletí existence HO, léta osmdesátá, byla kupodivu velmi bohatá na úspěšnou činnost. O víkendech se často vyjíždělo do našich skalních měst, kde se obtížnými cestami slézali četné pískovcové věže (v tom vynikali bratři Coubalové s řadou vykonaných prvovýstupů především na Mšensku). Protože výjezdy na Západ byly až na výjimky prakticky nemožné (podařilo se to pouze bratrům Coubalům, když v roce 1983 v Dolomitech v proslulých severních stěnách věží Lavaredo zdolávají několik nejtěžších tras a zařazují se tak do absolutní horolezecké špičky skalních lezců u nás), za velehorskými výstupy se jezdilo především do Vysokých Tater a to i několikrát do roka. Zde se lezlo v létě i zimě od lehčích i vícedenních hřebenovek až po opravdu těžké stěnové průstupy (1993 – Coubalové několik nejobtížnějších výstupů v severní stěně Malého Kežmarského štítu, 1986 – M. Matějíček prostoupil v západní stěně Lomnického štítu pověstnou „Hokejku“).

Podniklo se také několik zájezdů do velehor tehdejšího SSSR (Ťan-šan – v Zaalijském Alatau první čtyřtisícovky, nejvyšší Pik Komsomola 4374m – v podání J. Křeny a M. Matějíčka v r.1984, Kavkaz – v r.1985 prostoupil SV-pilířem na východní vrchol Džangitau do výše 5083 m J. Křena, což byla první oddílová pětitisícovka, za níž obdržel titul „Nejlepšího sportovce okresu Nymburk“ v tomto roce, v 1989 jej napodobil M.Matějíček, který zdolal centrálním pilířem čtyřtisícovku Ullutau na Kavkaze a v témže roce překonává na Pamíru o 146 metrů šestitisícovou výšku M.Křena výstupem na Rozdělnou v masivu Piku Lenina). Shrneme-li činnost HO v tomto období, lze ji bez nadsázky označit za velmi plodnou a sportovně úspěšnou.

Přichází druhé desetiletí, léta devadesátá, která však paradoxně přinášejí určitý útlum. I když se otevřely hranice, činnost HO není tak intenzivní. Počet členů HO postupně klesá (bratři Coubalové odcházejí do HO Banka Praha, který jim umožňuje další výkonnostní růst, vrcholící dalšími odvážnými prvovýstupy v Dolomitech či v proslulé severní stěně Eigeru). Pravděpodobně velké společenské změny ve státě se promítly i do změn v životech členů a intenzita společných akcí poklesla. I přesto také v tomto období bylo dosaženo celé řady pozoruhodných výkonů. Členové oddílu v těchto letech směřují převážně do doposud málo poznaných Alp a Dolomit, kde postupně zdolávají celou řadu alpských tří- a čtyřtisícovek hlavně klasickými cestami (za zmínku stojí v r.1985 zimní výstup M. Křeny na Matterhorn při příležitosti 130.výročí prvního dosažení tohoto nejznámějšího alpského vrcholu,

V následujícím roce první oddílový výstup na nejvyšší horu Alp – Mont Blanc – F. a M. Gregarovi a v následujícím roce dvoudenní přechod čtyř čtyřtisícovek v oblasti Nadelhornu v masivu Mischabel provedený M. Křenou a F. Gregarem). Mimo Alpy navštívili členové HO i hory severní Ameriky (1991 – M. Křena a J. Kyncl na Aljašce), a Himálaj (1992 – M. Křena trek pod osmitisícovou Annapurnou), ale vůbec nejhodnotnějším výkonem byl rozhodně výstup M. Křeny a J.Kyncla na 7150 m vysoký pamírský Pik Korženěvské v roce 1990, což je dosud nejvyšší nadmořská výška dosažená horolezci z Lysá n.L.

A pomalu se dostáváme do hodnocení třetí desítky let existence HO, do prvního desetiletí nového tisíciletí. Po období určité stagnace život v oddíle postupně opět ožívá. Do HO přicházejí noví mladí členové, častěji se opět jezdí do našich skal za hodnotnými výstupy na jejich věže (např. výstup na Daliborku na Hrubé skále „Kouřovkou“ – M. Křena, M. Červinka, L. Slavíček), přibývá společných akcí, obnovuje se tradice jarních „Prvních“ a podzimních „Posledních slanění“, zase se leze ve Vysokých Tatrách. Zakládá se nová tradice, oddíl v roce 2009 organizuje 1. ročník „Milovického Tarzana“ v lezení na umělé stěně, na jejíž vybudování se jeho členové spolupodíleli.

A nezůstává jen při lezení, mnozí jsou aktivní i v dalších sportech (atletika, vodáctví, gymnastika, kolo, lyže – v r.2011 obsadil M. Gregar na amatérském mistrovství Evropy v dálkových bězích ve své kategorii dvě 3. Místa, a to v závodě na 50 km klasikou a v celkové klasifikaci). Hlavně se však lezlo, pokračovalo se v „dobývání“ Alp (k těm hodnotnějším výstupům patří SV ledový hřeben na Lyskamm – F. Gregar v r. 2001, 2-denní přechod masivu Monte Rosy se zdoláním pěti čtyřtisícovek, kterého se v r. 2004 zúčastnil J. Kyncl, obtížný výlez na „obří zub“ Dent du Geant v oblasti Mont Blancu dvojicí M.Křena a V.Slavíček – 2006, a třeba výstupy kolmými stěnami Dibonovy jehly v Dauphinských Alpách – M. Červinka, M. Křena – 2008). V roce 2008 navštívil L. Slavíček Jižní Ameriku a v Bolívii vystoupil na jednu z mnoha tamních šestitisícovek. Poslední významný výstup provedl J. Křena v loňském roce při své cestě na Pamír, když spolu s dvěma dalšími účastníky expedice uskutečnil prvovýstup levou částí jižní stěny Piku Majakovského (6096m).

Přehled těch nejhodnotnějších či velmi zajímavých výstupů, které uskutečnili horolezci organizovaní v HO Lysá n.L. v průběhu jeho třicetileté existence svědčí o jejich trvalém a zaníceném zaujetí pro tento v naší nížině tak atypický sport. V současnosti za předsednictví M. Křeny se členská základna rozšířila již na 25 členů, mezi nimiž začínají převládat mladí, což skýtá záruku pro pokračování úspěšné činnosti oddílu i v letech následujících.

Text : Ing.František GREGAR