Dvě čtyřtisícovky od chaty Weissmieshütte
Obr.1 Zleva LAGGINHORN a WEISSMIES
Na pravé straně údolí SAAS ve WALISSKÝCH ALPÁCH, nad SAAS-GRUND, se tyčí 2 pěkné čtyřtisícovky. Ledová hora WEISSMIES, nejvyšší vrchol této skupiny, a skalnatý LAGGINHORN. A celé panorama (obr.1) pak dotváří bez 4 metru vysoká „skoročtyřtisícovka“ – FLETSCHHORN, možná nejkrásnější kopec v tomto seskupení. A k těmto vrcholům se v poněkud netradiční den, v neděli 20.srpna 2006, vypravila naše malá skupinka, spolu se mnou (nebo spíše já s nimi) i Jožka a Martin KŘENOVI.
Do SAAS-GRUND, centra oblasti, jsme dorazili v pondělí 21.8 dopoledne, za střediskem na jakési odstavné ploše jsme zaparkovali, nabalili vše nutné do batohu a pěšky jsme se vrátili k lanovce. Ta nás za 26 „frantíků“ (zpáteční lístek) vyvezla na KREUZBOGEN skoro do 2400 metrů. výšky , odkud se nám otevřel přes údolí nádherný výhled na centrální část WALISSKÝCH ALP s dominantním DOMEM, nejvyšším vnitrozemským vrcholem ŠVÝCARSKA. Odtud nás čekal výstup na ještě o 330 metrů výše postavenou chatu WEISSMIESHÜTTE (obr.2). Po ubytování (21 ŠF za noc) jsme k večeru ještě stihli vystoupit nalehko ke konečné lanovky, k restauraci HOHSAAS (3098 m) a ohlédnout si tak nástup do normálky na WEISSMIES, o jehož vrchol se chceme zítra pokusit.
Obr.2 WEISSMIESHÜTTE, přes údolí MISCHABELLGRUPPE, v pozadí Dom
Weissmies
V úterý 22.8. vstáváme o půl páté a za hodinu jsme již na cestě k WEISSMIESU (obr.3). Procházíme kolem horní stanice lanovky, a cesta ve skalnatém úbočí nás zavádí až na ledovec. Ten je zpočátku plochý s málo trhlinami (obr.4), pak se zdvíhá, je strmější, přibylo i trhlin. Přes ně se dostáváme na prostřední, opět mírnější část ledového svahu, ze kterého je již vidět ještě notně vzdálený vrchol. Čeká nás dlouhý, ne zcela záživný travers pod vedlejším vrcholem do sedla (obr.5), navíc dosti silně pofukuje, vítr víří sníh a vlastní vrcholek často zahaluje oblačný prapor. Jdu svým tempem, roky už jsou znát a s mladšími už nemohu závodit.
Obr.3 WEISSMIES 
Obr.4 Ranní výstup ledovcem 
Obr.5 Vrcholový hřeben WEISSMIESU
Přesto jsme těsně před jedenáctou všichni na vrcholu WEISSMIESU, 27 metrů nad hranicí čtyř tisíc (obr.6,7). Nejsme sami, už je tady početný hlouček a další postupně docházejí. Z vrcholu se otevírá nádherné panoráma WALISSKÝCH ALP, které se snažíme zachytit do paměti našich digitálních fotoaparátů. Stále fouká, je citelné chladno, a tak asi po půl hodině velíme k sestupu. Vracíme se stejnou cestou (obr.8), vítr zeslábl, začíná být i teplo. Rychle ztrácíme na výšce a kolem šestnácté hodiny jsme opět na chatě.
Obr.9 LAGGINHORN
A tady řešíme dilema, tělo by si žádalo odpočinek, ale předpověď počasí není příliš optimistická, pozítří je signalizovaná změna. Zítra tedy půjdeme opět nahoru, na vedlejší LAGGINHORN.
Ve středu 23.8. opět vstáváme časně ráno abychom po hodině příprav vyrazili ještě za tmy s mnoha dalšími „dobyvateli“ alpských velikánů z chaty po chodníku směrem na LAGGINHORN (obr.9). Túra je oproti WEISSMIESU diametrálně rozdílná. Včera sníh a vítr, dnes skála a poměrně klidno. Cesta vede skalami chodníčkem s mužíky až na vlastní hřeben a po něm nebo v jeho pravém úbočí převážně „jednotkovým“ terénem až pod vrchol (obr.10,11). Tam narážíme na strmější firnové pole, které zdoláváme s mačkami na pohorách a s cepínem v ruce (obr.12). Celý výstup, který není objektivně nijak nebezpečný, nebylo třeba jistit, lano jsme použili pouze k zajištění sestupu z vrcholu přes zmiňovaný firnový úsek.
Obr.10 Na výstupové trase 
Obr.11 Na výstupové trase 
Obr.12 Firnové pole pod vrcholem
Lagginhorn
Obr.14 Panorama z LAGGINHORNU
Vrcholové okamžiky na tomto kopci, tentokráte ve výšce „pouze“ 10 metrů nad magickou čtyřkilometrovou hranicí (obr.13), jsou jako vždy opojné nádhernými výhledy na moře kopců kolem (obr.14), ale také flustrující z moře lidí na vrcholu a ještě více na výstupové cestě pod ním. Takže obvyklé foto, něco pojíst a vypít a dolů. Zpět nám to jde rychle (obr.15) , jediný problém je nalézt v tom kamenném bludišti ráno odložené hole.
Obr.13 Cíl je dosažen 
Obr.15 Sestup k chatě
I to se ale po trocha obtížích s orientací nakonec daří a těsně po 15 hodině jsme na chatě. A tady teprve začíná honička, protože padlo rozhodnutí nečekat na signalizovanou změnu počasí a sejít raději ještě dnes z hor dolů do údolí. Rychle vše balíme a tryskem uháníme dolů k lanovce. Uf, zadařilo se a tak ještě navečer opouštíme SAAS-GRUND a noc již přečkáváme před SIONEM v útulném kempu MONUMENT.
Je čtvrtek 24.8. ráno a vracíme se domů. Už brzo se objevuje oblačnost a ještě před polednem při cestě přes ŠVÝCARSKO nás zastihují první přeháňky a také bouřky. Zdá se, že naše včerejší rozhodnutí bylo prozíravé, na další kopec by nás počasí stejně nepustilo. Ale i tak k nám tentokráte bylo milostivé, vždyť nám umožnilo při našem krátkém výjezdu do Alp vystoupit na dvě čtyřtisícovky!
Autor: Franta Gregar