Tato přednáška si neklade za cíl začít vychovávat z lezců geology či objasňovat, pro řadu lidí nezáživnou, teorii geologie v celé její šíři. Co by však rozhodně mělo být cílem přednášky, je rozkrýt problematiku geologie sledovanou prizmatem potřeb horolezce a probrat aspekty jejího vlivu na pohyb horolezce ať už na cvičných skalách nebo ve velehorách. Samozřejmě že nevylučuji možnost hlubšího zájmu o geologii, geomorfologii či geotechniku, kde naopak horolezectví může přispět k odbornému růstu jedince, ale to není předmětem této přednášky.
Geologie je s horolezectvím velice úzce spjata. Základním “nářadím“ pro každého horolezce (s výjimkou extrémů jako je lezení po překližce, mrakodrapech nebo čistém ledu – i když i tady může výstup ovlivnit skalní podklad) je skála. A skála (hory), jak známo, vznikla zvrásněním zemské kůry při horotvorných procesech. Svou roli pochopitelně hraje zda původní hornina byla vyvřelá, usazená či přeměněná. Následuje působení exogenních činitelů (ledovec, mráz, vítr, voda …), které mění vlastnosti hornin a tudíž i jejich “využitelnost“ pro naše vertikální snažení. Je zřejmé, že v geologii jsme při lezení až po uši.
Pro využití znalostí z oblasti geologie je pochopitelně rozdíl jestli se budeme snažit již podvacátéprvé vylézt monolitickou granitovou stěnku s borháky osazenými po dvou metrech nebo jestli plánujeme průstup nevylezenou velehorskou stěnou ve výšce kolem pěti či šesti tisíci metry nad mořem.
Proč se tedy horolezec má zabývat geologií? V zásadě lze odpověď shrnout do následujících okruhů:
- podmiňuje bezpečnost lezení (pohybu na skále)
- ovlivňuje techniku lezení
- ovlivňuje techniku jištění (mnoho bylo řečeno o pevnostních parametrech výzbroje, ale většinou se nebere ohled na pevnost materiálu, po kterém se leze a kam se osazuje jištění)
- dobrá znalost umožňuje optimální průstup stěnou (prvovýstupy)
- estetické hledisko
- všeobecné znalosti a rozhled (kvalita člověka)
- objevitelská touha
Podívejme se na vliv znalosti geologických podmínek výstupu a okolí z hlediska prevence úrazů. Obecně působí při vzniku úrazů šest činitelů:
1) osobní – závisí na psychickém typu jedince, jeho fyzické zdatnosti a stupni tělesného a duševního vývoje
2) činitel druhé osoby – osoba spolulezce nebo cvičitele
3) objektivní – dán charakterem sportu
4) činitel zevního prostředí – klimatické a hygienické podmínky sportovního prostředí
5) technický – výstroj, výzbroj
6) organizační – opatření, která vhodným uspořádáním tréninku, výstupů a jiné činnosti zajistí jejich bezpečný průběh
Ve čtyřech z těchto šesti činitelů můžeme vysledovat vliv znalosti geologických okrajových podmínek. Kromě bodu 3) a 4) se vždy projeví kladně (větší psychická odolnost při znalosti podmínek, lépe naplánovaná trasa výstupu, výběr vhodných jistících prostředků a stanovišť, lepší odhad objektivních rizik, větší jistota při případném ústupu z plánované cesty).
Z výše uvedeného je zřejmé, že každý horolezec musí alespoň v minimálním rozsahu ovládat základy geologie potřebné pro bezpečný pohyb v horách či na skalách.
Je jasné, že tyto poznatky využijeme různě v různých lezeckých terénech a oblastech, ale mějme na paměti, že i kdyby někde v mysli zasutá vědomost o chování horniny zabránila byť i jedinému úrazu, bude to stát za to. Úmyslně se zde nezmiňuji o pocitu, který znalý člověk může mít při pohledu např. na krásně ledovcem modelovaný práh visutého údolí s jeho bezchybně vyhlazenou žulou. Velehory, ale i některé skalní útvary v nižších nadmořských výškách, patří k nejméně probádanému povrchu Země. Většinou je to z důvodu nedostupnosti pro “normální“ jedince a proto se pro horolezce otevírají široké možnosti objevovat dosud neobjevené.
V této přednášce jsme se pokusili soustředit na nejdůležitější geologická a geotechnická fakta potřebná pro lezení, která jsme čerpali z dostupné literatury i z vlastních zkušeností. Značně rozsáhlá tématika nás donutila volit co nejúspornější formu informací.
Vzhledem k tomu, že přednáška je určena všem zájemcům a horolezcům o horskou a skalní přírodu, zařazujeme do ní některé obecné geologické a geomorfologické poznatky a údaje, aby čtenář lépe pochopil problematiku vývoje hor, jejich modelaci či vnitřní strukturu skalní přírody, po níž se jako horolezci pohybujeme.
Nemůžeme zde bohužel uvést rozsáhlé mapové materiály, profily, náčrty a hlavně fotodokumentaci a hmotnou dokumentaci, která je od počátku 60. let doplňována a rozšiřována. Totéž se týká i literatury, kde uvádíme jen základní publikace, aby se zájemce mohl v tématice lépe orientovat, případně si vybrat pro něho nejzajímavější či nejpotřebnější věci.
Zajímavým příkladem, jak se určité sportovní disciplíně dostalo širšího společenského uplatnění, jsou horolezecké expedice. V mnoha státech byly zřízeny zvláštní komise nebo společnosti pro velehorský výzkum, které koordinují vědeckou a sportovní činnost a do výprav většinou zařazují i příslušné odborné pracovníky, pokud tito nejsou přímo v řadách horolezců.